Home

Aerodynamické automobily Tatra, které se nedočkaly masové produkce, závodní speciály a jiná vozidla vycházející z proudnicových Tater.

Tatra 90

Rok výroby: 1935, Typ: Prototyp aerodynamického automobilu s motorem vpředu, Motor: plochý 4-válec (boxer), Chlazení: vzduchem, Obsah motoru: 2.490 ccm, Výkon motoru: 40,5 kW, Převodovka: manuální, 4 rychlosti vpřed / 1 vzad, Max. rychlost: 110 km/h, Počet vyrobených ks: 2

V roce 1935 postavila Tatra prototyp velkého osobního vozu T 90 v počtu dvou kusů, k jehož pohonu použila sériový motor lehkého nákladního automobilu T 82. Vzduchem chlazený plochý čtyřválec OHC o objemu válců 2490 ccm měl výkon 55 k při 3200 ot/min. Šestisedadlová karosérie se znaky aerodynamiky působila robustně. Výrobce uváděl max. rychlost vozidla 110 km/h.Poprvé bylo představeno na autosalónu v Paříži. Byly vyrobeny 2 kusy. Nyní se jeden kus nachází v Technickým muzeu v Kopřivnici.

Slovenská strela

V únoru roku 1934 závody Tatra v Kopřivnici podaly nabídku rychlého motorového vozu pro ČSD. Ministersvo železnic si objednalo 2 kusy v ceně 1 048 590 Kčs, termín dodání byl určen na rok 1935. Návrhu se ujal Hans Ledwinka, pomáhali mu přitom znalci v oboru konstrukce železničních vozů. Takto vznikl velmi zajímavý projekt lokomotivy pro provoz bez připojných vagónů s aerodynamickými prvky exteriéru. Nejdřív byl použit dieslový motor, ale po zkouškách, ve kterých vyšlo najevo, že je příliš hlučný, byl nahrazen motorem benzínovým. Vpravdě originálním řešením byl elektromechanický přenos výkonu dle patentu továrníka Sousedíka. Slovenská strela zahájila provoz na trati Praha- Bratislava v červenci 1936 a takto se stala nejrychlejším vlakem na čs. dráhach. Tuto trasu zvládla přibližně za 260 minut (zastávka v Brně), což znamená průměrnou rychlost přes 90 km/h. Navíc dosáhla při zkušební jízdě rekordních 148 km/h. Velmi příjemný interiér od arch. Grégra nabízel cestujicím pohodlnou jízdu, přičemž o topení se staraly dva kotlíky na koks. V běžné dopravě setrvaly vozy do začátku války, kterou přečkaly odstaveny z provozu. Po válce nějakou dobu vozily vládní delegace, v roce 1953 byl vyřazen první a pak v 1960 byl druhý předán do muzea Tatry v Kopřivnici, kde setrvává dodnes.

interiér a stanoviště strojvedoucího-

Aerosáně Tatra V855

Zcela ojedinělým výrobkem měly být aerosáně konstrukčně vycházející z Tatry 87. Původně byly objednány velením Wehrmachtu 2 kusy tohoto vozidla, které mělo být použité na ruské frontě. Podle archivních materiálu byl postaven pouze jeden kus v roce 1942.  Jako pohonná jednotka býl vybrán osvědčený motor T 87, kterého výkon byl zvýšen z 75k do 100k (2968 ccm, vrtání 75mm, zdvih 84mm).

Vozidlo uváděla do pohybu tlačná vrtule, umístěna v trumkovém chranném rámu v zadní části. Aerodynamický pylon vrtule nahrazoval tradiční ploutev. V zádi se také nacházel otočný buben umožňující couvání, jízdu v kopcovitém terénu a na městských komunikacích. Díky čelisťové brzdě  sloužil též jako nástroj pro bezpečné zastavení. Dva páry dřevěných lyží měly ve středu vodící hřeben a byly odpruženy dvěma svazky listových per (každá lyže). Dva volanty jediněčně ovládaly lyže. Horní (menší) přední nápravu, spodní zadní. Požitý systém umožňoval snadné kličkování terénem. Zkoušky proběhly na zasněžených pláních za areálem závodu, přičemž sáně dosáhly rychlosti 80 km/h. Další zkoušky byly prováděny německou armádou v Rusku.

Tatra 601- Monte Carlo

Typ T 601 byl další variantou Tatraplanu, stavěl se jakožto soutěžní vůz pro rallye Monte Carlo v roce 1949, jehož se však pro shodu nepříznivých okolností nezúčastnil. I přesto se však vžil název Tatraplan Monte Carlo. Měl dvoudvéřovou čtyřmístnou samonosnou celokovovou karoserii (vnější plechy hliníkové) vzhledově se od sériového provedení lišil pouze nepatrně zaoblenou zadní částí, změnou umístění nasávacích otvorů chladícího vzduchu, prodloužením bočního zadního okna a většími okny v zadní kapotě. Sériový motor byl později nahrazen výkonějším 2500ccm (64k/4700ot/min). Potom byl vůz T601 používán jako zkušební vozidlo, v němž se zkoušel i nový jednokarburátorový osmiválec T 603. (přesnější data zde)

Tatra 201

Sanita (drožka) a dodávkový vůz (výkresy, ineriér)

Ještě v období vývoje typu T 107 byl na základě externích požadavků vypracován projekt na dodávkový a sanitní vůz s vzduchem chlazeným motorem pod typovým značením T 201. Měl původní motor o objemu 1750 ccm použitý v prvním prototypu T 107 umístěným před přední nápravou. Další prototyp byl otevřený dodávkový vůz, který měl zadní část karosérie dřevěnou s výztuhami a plechovými výlisky. Téměř sériová přední část byla uříznuta za sedadlem řidiče a doplněná dřevěnou korbou, jejíž umístění však plně respektovalo boční linii karoserii Tatraplanu. Prototyp dlouho sloužil jako doprovodný vůz soutěžních jezdců.

Kabriolet Tatra 600 -Sodomka  

Karosářsky zcela výjimečný byl čtyřmístný kabriolet T 600, u něhož byly použity podvozkové části i hnací agregát ze sériového vozu. Vlastní výtvarné práce i výroba karosérie byly dílem známé karosářské firmy Sodomka ve Vysokém Mýtě. Vlastní stavba vozu začala koncem roku 1948 a již v únoru 1949 vyl vůz představen na autosalonu v Ženevě. Přes krátký realizační čas (2,5 měsíce) získal kabriolet T 600 na autosalonu v Ženevě zasloužené uznání a obstál v soutěži s vozidly předních karosářů celého světa. Koncem roku 1949 byl vůz s celokovovou samonosnou karosérií a sériovým plochým čtyřválcovým motorem vystavován 10 dnů ve Veletržním paláci v Praze a 22. 12. 1949 byl darován J. V. Stalinovi u příležitosti jeho 70. narozenin. Podle přímých informací kabriolet T 600 Stalin nikdy nepoužil. Jeho poslední majitel vyměnil vůz po pětiletém jednání s Tatrou za T 603 v roce 1976. Následovala renovace a vůz byl umístěn v expozici Technického muzea a. s. Tatra.

 Tatra 600 Tatraplan diesel

Jednou z dalších variant byl vůz Tatraplan se vznětovým motorem. Motor tvořily díly sériového benzínového motoru T 600. V původních hlavách válců byly našroubovány vložky, které s novými písty vytvořily spalovací prostor pro nepřímý vstřik paliva. Spotřeba tohoto vznětového motoru o výkonu 42 k byla 8 - 9 l/100 km. Pozdější vývojový motor měl již přímý vstřik paliva a vyšší výkon. Přestože měl dobré technické výsledky, do sériové výroby nebyl zaveden.

Tatra 602 Tatraplan- sport

V roce 1949 byly postaveny dva dvousedadlové sportovní vozy T 602, později známé jako Tatraplan-sport. Příhradový rám z tenkostěnných trubek, hliníková karosérie, délka 3910mm, šířka 1600mm a celková hmotnost 820kg. Pokud byl ve voze řidič sám, překrývalo se spolujezdcovo místo krytem. Zpočátku sériový motor byl později upraven (kompr. poměr 8:1, větší sací ventily, zesíleny ventilové pružiny, jiné časování, upravené sání pro 4 samostatné karburátory Solex, samostatné výfukové potrubí pro každý válec => 84k/4800ot/min a palivová směs benzín + methylalkohol 1:1 => zvýšení komprese až na 9:1). Pro zlepšení rozložení hmotností byl hnací agregát montován obráceně tj. motor před zadní nápravou a převodovka za zadní nápravou. Maximální rychlost se vyšplhala až na 180 km/h. Poprvé byl na závodní dráze 25.9.1949 na Masarykově okruhu při "Velké ceně Československa" a v závodě "O cenu města Brna" i v konkurenci s Maserati, Ferrari, Simca, Talbot aj. dokázal zvítězit. V prvním vyrobeném voze T 602 při tréninku závodu Ecce homo 30.6.1951 tragicky zahynul vynikající automobilový jezdec Bruno Sojka. Podvozek s motorem z havarovaného vozidla je v Technickém muzeu Tatra. Do druhého vyrobeného vozu byl v roce 1952 zabudován motor T 603A s výkonem 135k. Tento vůz z příčiny rozlepení vzdušnice kola ve 200 km rychlosti dostal do smyku, narazil do několika patníků, následně do můstku a převrátil se. Došlo ke vznícení unikajícího paliva a prudký požár vozidlo úplně zničil. Řidič zůstal nezraněn, protože před převrácením byl z vozidla vymrštěn.

Tatra 607 Monopost

V tomto závodním speciálu byl poprvé využít motor T603. Více než 200k dokázalo Monopost rozjet na 215km/h. Motor byl tradičně chlazený vzduchem V8 o objemu 2.545 ccm. Byl to jediný československý vůz splňující normy formule1. Díky uvedeným výkonovým parametrům nebylo možné v tehdejším Československu najít konkurenční vůz, tudíž tyto vozy sbíraly vavříny po dlouhé roky.  Byl vyráběn v letech 1950-1953, bylo vyrobeno 5 kusů. V tomto voze bylo dosaženo československé maximum, čili 207 km/h.

Tatra JK 2500

  - Snaha o změnu karosérii T603. Sedan a sanitka.

Tatra 603 A, 1963
Čtyřdvéřový pěmístný sedan, motor vzadu a pohon zadních kol. Vzduchem chlazený vidlicový osmiválec V8 s rozvodem OHV, objem 2472 cm³, vrtání 75 mm a zdvih 70 mm, komprese 8,2, výkon 77 kW (105 koní) při 4800 ot/min. Čtyřstupňová převodovka, rozvor 2750 mm, hmotnost asi 1450 kg, maximální rychlost 160 km/h.
V roce 1963 byl postaven prototyp Tatra 603 A s karosérií sedan. O trošku menší vůz v porovnáni z T603 byl postaven trošku v "americkém stylu", což bylo trčem útoků mnohých kritik. Navazoval ovšem designově na "šestsettrojku", hlavně ve střední části. Typická byla pro něj zadní světelná lišta. K modernizaci ovšem nedošlo, vůz byl prodán soukromému majiteli. Dnes je ve velmi zbědovaném stavu. Pak byl postaven ještě druhý prototyp v provedení sanita, která pak dlouho sloužila v běžném provozu a nyní je jedním z exponátů kopřivnického muzea.

Tatra 603 X, 1966
Čtyřdvéřový čtyř až pětimístný vůz, motor vzadu a pohon zadních kol. Vzduchem chlazený vidlicový osmiválec V8 s rozvodem OHV obdobný jako u sériových T603, ovšem nižší o 270 mm, čili o víc než třetinu a o vyšším výkonu 90 kW (122 koní). Čtyřstupňová převodovka, vnější rozměry 4980x1825x1400 mm, hmotnost asi 1300 kg.
Prototyp Tatra 603 X byl zkonstruován a vyroben v pobočném závodě Tatra Bratislava, nejdřív byla postavena laminátová maketa, poději vznikl jediný exemplář. Prototyp vznikl jako možný nástupc Tatry 603. Celá historie tohoto vozu je velmi zajímavá. Na vývoji pracovali technici seskupení kolem Ing. Ivana Mičíka. Plánovála se produkce tří karosářských variant: sedanu, kupé a kombi.  Bratislavští považovali T603X, projekt, který navázoval na proudnicové tatrovky, za nadějnou kontinuaci všech tatrováckých koncepcí. Bohužel v Kopřivnici zvolili odlišnou taktiku, plánováli spolupráci s italskými designéry a "ixku" brali pouze jako cvičný projekt. Takto se za pár let zrodila legendární Tatra 613 s možná tehdy moderními, ale dnes archaicky působicímí liniemi. Je třeba uznat, že design T603X se zdá být nadčasový.